Minulému volebnímu období dominovaly neutuchající vášnivé debaty o demokracii, o tom, kdo je demokrat a kdo nikoli. Dočkali jsme se dokonce i naprosto absurdního dělení politických stran na takzvaně „demokratické“ a údajně „nedemokratické“. Problém těchto debat byl především v jejich bezobsažné prázdnotě, protože demokracie není žvýkačka, kterou si má politik brát do úst, když si potřebuje osvěžit dech. Zvláště když se demokracií ponejvíce zaklínají ti, kteří s ní v praktické rovině mají největší problém.